Pokladniční lístky Polského království s datem 1824 byly dány do oběhu na jaře 1828.
Veřejnost je přijala s velkým ohlasem a poptávka po nich brzy převýšila možnosti Polské banky. Bylo rozhodnuto zavést další emisi papírových peněz. Jednalo se o bankovní lístky emise 1830. Navzdory zavedení nových vzorů peněz nebyly předchozí Bankovní lístky staženy.
Rusifikace Polského království, postupující po listopadovém povstání, přinesla v roce 1841 novou měnu vydanou Polskou bankou. Nebyly to již zloté, ale rubly ve stříbře. Ani tehdy však nebylo rozhodnuto o stažení pokladničních poukázek z roku 1824, které byly v oběhu stejně.
Jako plnohodnotné platidlo sloužily až do konce roku 1851 a v pokladnách Polské banky je bylo možné vyměňovat ještě dalších šest let! Až do konce roku 1857.
Právě tato historie, kdy byly plnohodnotným platebním prostředkem téměř 30 let, dobře vysvětluje současnou vzácnost těchto platidel a jejich nedostatečný výskyt v pěkných státech. Z dobových záznamů citovaných v literatuře je známo, že prakticky celá jejich ražba se rychle po vydání rozptýlila na trhu lačném po papírových penězích. Nezdržovaly se tedy v pokladnách a nečekaly na vydání, ale byly postupně a přirozeně spotřebovávány v oběhu po dlouhou dobu svého oběhu.
Dnes je emise pokladničních poukázek z roku 1824 jednou z nejvzácnějších emisí polských papírových peněz. Její zástupci se v obchodě objevují mimořádně zřídka, některé nominály se neobjevují vůbec. Výskyt jakékoli bankovky této emise v oběhu vždy vzbudí velký zájem sběratelů. Důležité je získat jejího zástupce bez ohledu na stav dochování.
Předkládaná Pokladniční poukázka je zachována v kompletním oběžném stavu, pouze s drobným poškozením spodního okraje. Bez namáčení či jiného zásahu konzervačního ošetření, pouze se starým suchým podlepením na rubu (papír typu LUDO).
Vizuálně atraktivní.
S podpisy Walentyho hraběte Sobolewského a Augustyna Józefa Słubického. Dvojice podpisů zaznamenána u Cz. Miłczaka pod č. A15t). V lukovské sbírce takové podpisy nejsou.
