Inflace v Polsku dosáhla svého vrcholu na podzim roku 1923. To vedlo nejen k nutnosti vydávat nejvyšší nominální hodnoty polských peněz - 5 a 10 milionů marek v jedné bankovce -, ale také k výrazné destabilizaci hospodářství, neschopnosti účinně regulovat státní závazky a sociálním nepokojům a v důsledku toho k pádu vlády Wincentyho Witose. Dne 19. prosince 1923 byl sestaven nový kabinet, jehož předsedou vlády a ministrem financí se stal Władysław Grabski.
Právě Władysław Grabski je dnes znám jako hlavní strůjce měnové reformy, která byla hlavním cílem stanoveným pro jeho kabinet. Grabski tento cíl splnil na výbornou.
Již v lednu 1924 byl vydán dekret o zavedení nové měny, polského zlotého, a jmenování nového orgánu odpovědného za jeho emisi - Bank Polski, která nahradila předchozího emitenta: Polska Krajowa Kasa Pożyczkowa.
Banka Polski zahájila svou činnost 28. dubna 1924 a tímto dnem vstoupily v platnost nové zásady měnového systému v Polsku.
Do oběhu byl zaveden polský zlotý a oběh předchozí polské marky byl zachován pouze do konce června, přičemž směnný poměr činil 1 zlotý = 1,8 milionu marek.
Podle zásad nového měnového systému měly být do oběhu uvedeny zloté na bankovky (lístky) a stříbrné mince a mince. Bohužel Státní mincovna v počátečním období po reformě nestíhala vyrábět tak, aby pokryla potřeby oběhu. Nepomohla ani podpora výrobou v zahraničních mincovnách - množství mincí uváděných do oběhu bylo nedostatečné.
Vědomo si tohoto problému a předvídajíc jej, připravilo ministerstvo financí zavedení také průkazních lístků. První z nich byly připraveny již v den provedení reformy a otevření Polské banky. Vznikly přetiskem zbytků inflačních bankovek - 500 tisíc a 10 milionů mkp. Kč na nové bankovky v hodnotě 1 a 5 grošů. Brzy po nich následovaly také individuálně připravené průkazky s nominálními hodnotami 10, 20 a 50 haléřů.
Na všech haléřových průkazkách byly vyobrazeny obrázky mincí, které byly v oběhu jako náhrada. Účelem bylo mimo jiné seznámit veřejnost se vzhledem nových mincí, které byly postupně vyráběny a uváděny do oběhu.
Již v druhé polovině roku 1924 bylo množství mincí v oběhu tak vysoké, že se haléřové lístky začaly postupně stahovat z oběhu, nakonec byly staženy 1. listopadu 1924 a možnost výměny byla zachována až do 31. ledna 1925. Nasycení oběhu mincemi trvalo jen několik měsíců a tak krátké bylo i období oběhu haléřových lístků.
V roce 1925 ministerstvo financí zaznamenalo, že je stále nedostatek stříbrných mincí v nominálních hodnotách 2 a 5 zlotých. Rozhodlo se zopakovat dříve úspěšný postup se zavedením haléřových průkazů a realizovalo jej vydáváním průkazů se zlotými.
Dne 30. dubna 1925 byl zaveden průkazní lístek v hodnotě 2 zl. s vyobrazením již obíhající mince v hodnotě 2 zl. s kombajnem. Dne 1. července byla zavedena 5zlotá mince s obrazem 5zloté mince "Ústava" navržené Stanisławem Lewandowskim a plánované do oběhu. V té době však mince ještě nebyla v oběhu, a proto se nikdy nedostala do oběhu. Mince v hodnotě 5 zlotých byla zavedena až v roce 1928 a jednalo se o minci s Niké.
Zavedení průkazů v nominálních hodnotách 2 a 5 zlotých v roce 1925 však vedlo ke konfliktu mezi jejich emitentem, Ministerstvem financí, a Polskou bankou, která byla v té době odpovědná za peněžní oběh v Polské republice. Banka obvinila ministerstvo, že vydáváním stíracích losů v hodnotě zlotého nereaguje na skutečné potřeby trhu, ale že jejich vydáváním zaplňuje rozpočtový deficit, čímž destabilizuje nově zavedenou měnu.
Papírové 2 zloté byly staženy z oběhu na konci března 1928 a 5 zlotých na konci června 1929. Dlouhá, až dvouletá lhůta pro výměnu každého z nich v pokladnách Bank Polski však zůstala zachována.
Na trhu zůstalo jen velmi málo nevyměněných průkazů. Oba tyto nominály jsou dnes na sběratelském trhu velmi vzácnými a vyhledávanými hodnotami a velmi ojediněle se vyskytují v neobíhaném stavu. Jednoznačně vzácnější z nich je přirozeně vyšší nominál 5 zl. - díky své větší kupní síle v dobách svědomitěji uváděný.
Pětihaléř je také mimořádně vizuálně atraktivní, neboť zobrazuje velmi vzácnou, neobvyklou, nikdy nezavedenou ústavní minci 5 zl.
Mince v hodnotě 5 zlotých byla vydána v 7 sériích: od A do G, přičemž se používalo sedmimístné číslování.
Předmětem této aukce je kopie série E. Bankovka je v neoběžném stavu, bez jakýchkoli odchylek, pouze s malou skvrnou na okraji levého okraje. Hodnocení 64 podle PMG.
Velká rarita v tomto stavu! V archivu OneBid byly kopie se stupněm 64 nabízeny pouze tříkorunové a nikdy s číselně vyšší bankovkou.
Velmi atraktivní položka.
Rozhodně doporučujeme.
