Velmi vzácný numismat, který je památkou na druhé mincovní období Karla Ferdinanda.
V rámci vyrovnání souvisejícího s odvoláním jeho kandidatury ve volbě roku 1648 obdržel Karel po Vladislavovi opolské a raciborské vévodství. A právě na jeho území obnovil svou mincovní činnost. Jak popisuje Marek Folwarniak,"mince ražené v opolské mincovně měly ve srovnání s mincemi z Nisy spíše užitkový a oběžný charakter". Zde je jejich příklad.
Jedná se o jediné 3 krajcary vratislavského biskupa Karola Ferdinanda. Byly raženy v Opolském a Raciborském knížectví, které se dostalo pod vládu dynastie Vasa v roce 1645. Bylo součástí Varšavské smlouvy uzavřené mezi králem Vladislavem II. a císařem Ferdinandem III.
Tato knížectví byla zastavena jako zástava za nevyplacené věno rakouských arcivévodkyň - manželek prvních dvou Vasů na polském trůně. Jejich historii popisuje Tadeusz Kałkowski:"Władysław IV. užíval titulů opolského a raciborského knížete pouze tři roky. Po jeho smrti v roce 1648 převzal obě knížectví dočasně jeho bratr Jan Kazimierz, ale když byl zvolen králem, předal je svému bratrovi... vratislavskému biskupovi Karolu Ferdinandovi... Po biskupově smrti v roce 1655 se opolské a raciborské knížectví vrátilo Janu Kazimierzovi".
Dnes jsou mince Karla Ferdinanda vzácné. Mnohem vzácnější než ceněné tříkrejcarové mince jeho bratra Jana Kazimíra. Také díky tomu, že Habsburkové po odkoupení knížectví císařem zakázali ve Slezsku oběh polských peněz, čímž mnoho z nich vylovili z oběhu a nenávratně roztavili.
